2) Kvalita záření - ozařovací podmínky

Znalost ozařovacích podmínek je velmi důležitá. Jejich nesprávná volba může podstatně zhoršit léčebné výsledky nebo způsobit komlikace léčby zářením.
ozařovací podmínky - soubor fyzikálním faktorů, které ovlivňují procentuální hloubkovou dávku

MEZI OZAŘOVACÍ PODMÍNKY PATŘÍ:

• kvalita záření, filtrace záření
• ohnisková vzdálenost nebo OOR (ohnisko-osa rotace)
• ozařovací pole
• ozařovaný objem

KVALITA ZÁŘENÍ

- pod kvalitou záření rozumíme:

• druh záření
• energii záření
• homogenitu záření

Druh záření
- používáme elektromagnetické záření (X, gama) a korpuskulární záření s negativním nábojem (beta, e-) a pozitivním nábojem (p+, deuterony) nebo bez náboje (neutrony)
- druh záření ovlivňuje relativní biologickou účinnost (RBÚ) a hloubkovou dávku (nádor na povrchu má malou %Dn)
- energie záření se uvádí v eV (keV, MeV) nebo ve vlanové délce
- energie záření je dána napětím na rentgence, urychlením elektronů nebo druhem radioizotopu
- na energii záření závisí - pronikavost (s tím souvisí Dn, relativní Dn; Do), absorbovaná dávka v různých tkáních, RBÚ
- s přibývající energií záření ubývá absorpce, ubývá rozdíl v absorpce v různých tkáních

Energie záření
- monoenergetický (monochromatický, monoergní) svazek - v primárním svazku paprsků je jen záření o jedné energii, nejsou zde primární ani sekundární filtry (POZOR! OBLÍBENÝ CHYTÁK DOKTORA ŠMEJKALA!!!!), intenzita záření je vyšší, doba ozařování kratší, příklad: Co60, Cs137 - energie 0,661 MeV)
- polyenergetický (polychromatický, polyergní) svazek - svazek záření tvoří celé spektrum různých vlnových délek, zušlechťuje se filtrací, vlnové délky v grafu tvoří Gaussovu křivku _.-"°"-._ a vychází z rentgenky

- mírou kvality záření je polovrstva (půlící vrstva, PV), je to vrstvu materiálu, která sníží intenzitu záření na polovinu za jednotku času, příklad: Pb 11mm, Cu 1,5mm (nejsem si jista desetinými čárkami)

Homogenita záření
- homogenita záření - ovlivňuje relativní hloubkovou dávku
- k odstranění korpuskulární složky nebo záření o delší vlnové délce používáme filtrů

FILTRACE ZÁŘENÍ

- odstraňuje korpuskulární a měkké záření gama u umělých a přirozených radioizotopů (primární clony, odstraňuje dlouhovlnnou složku polyergního spektra rtg záření
Sekundární filtry - absorbují charakteristické záření (měkké záření) z primárních filtrů nebo sekundární elektronové záření; je z měkčího materiálu než primární filtr
Klínový filtr
- v hloubkové terapii způsobuje deformaci izodozních křivek v požadovaném sklonu
- používá se u monoergního svazku
Homogenizační filtr
- používá se u betatronu (svazek má tvar kužele); tvar homog. filtru je "čočka", která se vkládá do svazku, díky němu dochází k vyrovnání intenzity
Kompenzační filtr
- vyrovnává nerovnost povrchu (místo nich se používají tvz. vykrývací bloky)
Filtry se dělají z různého materiálu. Nejčastěji z hliníku, mědi, olova, platiny.

OHNISKOVÁ VZDÁLENOST

OK - ohnisko - kůže (nebo zdroj záření a kůže)
- záření ubývá s čtvercem vzdálenosti; zvětší-li se vzdálenost od zdroje 2x = intenzita záření klesne 4x
- se zvyšující se OK stoupá %Dn, ale je nižší dávka
- poměr hloubkových dávek pro různé OK je vyjádřen tzv. MAYNEORDovým faktorem (čti mejnord)

OZAŘOVANÉ POLE

- pole je část povrchu, na které dopadá záření ze zdroje
- velikost pole - volí se takové, aby primárním svazekem bylo zasaženo celé nádorové ložisko
příliš malé pole může být příčinou poddávkování na okrajích okrajích nádoru x příliš velké pole = zvyšuje objemovou dávku
- pole se pod povrchem těla mění, svazek záření diverguje

• čím kratší OK, tím se pole pod povrchem rychleji zvětšuje
• čím větší OK, tím se pole pod povrchem pomaleji zvětšuje
• s velikostí pole roste i rozptyl a stoupá %Dn!

- tvar pole - nejčastěji se používá pole obdélník, ideální je však kruh, protože %Dn je všude od CP stejná
u tvaru pole platí: poměr stran nesmí být velký (3:2 ano, 11:3 ne) a průměr pole musí být maximálně polovina OK

- rozložení dávky v ozařovaném poli - povrchová dávka se měří ve středu ozařovaného pole
- dávka záření je ve středu pole nejvyšší a k okrajům klesá, na okrajích velmi prudce
- u kobaltových ozařovačů vzniká na okrajích pole polostín
- vnitřní polostín - nejdále od zdroje; má být co nejmenší
- vnější polostín - vzniká tehdy je-li nebodový zdroj záření

• čím je vzdálenost mezi kůží a zdroje (SSD) větší, tím je vnější polostín menší

Separace polí - vzdálenost mezi poli
- pole o stejném průměru (vzorec pro různé průměry Zámečník str. 170)

- zvětšíme-li pole, zvýší se %Dn (u malých polí strmějí, u velkých pomaleji)

OZAŘOVANÝ OBJEM

- jednotlivá a celková dávka záření je ovlivněna velikostí ozařovaného objemu
- čím je menší cílový objem, tím větší může být jednotlivá i celková dávka a obráceně

zpracovala / upravila Eliška Schmiedová DiS., 2004