2) Vznik a tvorba RTG obrazu, kvalita RTG obrazu

Při snímkování prochází svazek záření (vznikající v rentgence) vyšetřovanou oblastí, kde se absorbuje v závislosti na složení vyšetřovaných tkání a dopadá na kazetu s filmem. Na filmu vzniká tzv. latentní obraz, který se vyvoláním a ustálením filmu zviditelní.

Rentgenový obraz – je dvojrozměrný obraz, třírozměrného objektu

Je obrazem sumačním – zachycuje informaci o všech tkáních, kterými záření prošlo, nezáleží na pořadí v jakém k tomu došlo. Tkáně, které absorbují více záření vytvářejí na snímku zastínění (stín – světlejší), tkáně méně absorbující vytvářejí projasnění (tmavší)

Snímky se zhotovují ve dvou standardních projekcích předozadní a bočné – poskytují informaci o prostorovém uložení.
Nauka o projekcích se nazývá skialogie – hovoříme o dvou typech základních projekcích: paralelní a centrální

1) Paralelní projekce – paprsky probíhají paralelně. Obraz je nezkreslený a stejně veliký i do tvaru. Takovým zdrojem paprsků je slunce.
2) Centrální projekce – je taková, kdy se paprsky šíří rozbíhavě. Z rentgenky vystupují paprsky, které tvoří komolý kužel nebo jehlan – tzv. užitečný svazek. Osu svazku tvoří CP. Paprsky se rozbíhají minimálně. CP užíváme k přesnému zaměření celého užitečného svazku. Centrální projekce může být kolmá nebo šikmá

• a) Kolmá centrální projekce – CP dopadá kolmo na rovinu filmu nebo štítu. Objekt se zobrazí optimálně jak velikostně tak i tvarově.
• b) Šikmá centrální projekce – CP dopadá šikmo na rovinu filmu nebo štítu. Objekt se zobrazí rozměrově i tvarově zkreslený.

Zkreslení je větší, čím menší úhel, je pod kterými CP dopadá na štít nebo film. Jak při kolmé tak i šikmé projekci dochází ke zvětšení obrazu.
Zvětšení obrazuje tím větší, čím je ohnisko blíže k objektu nebo čím je větší vzdálenost objekt – film. Vyšetřované část musí být co nejblíže k filmu.(např.snímkování ledvin, pac. leží na zádech, při snímkování klíčku, pac. leží na břiše atd.)

Minimální vzdálenost
Standardní vzdálenost má odpovídat pětinásobku vyšetřovaného objektu
U zubních snímku – 20cm
Ohnisko a kůže - 35cm
Snímky skeletu a jiných orgánů – 100cm
Plíce a nitrohrudní orgány – 150cm
Při skiaskopii – 70cm
Sumace – jinak superpozice – jednotlivé orgány se sumují do sebe

Rozlišovací schopnost - posuzujeme kvalitu obrazu
Obraz – je soubor informací, které jsou zaznamenány jako zčernání různé intenzity tvaru a velikosti, obsahuje informace o fyziologických a patologických strukturách objektu
Ostrost je jednak subjektivní a jednak objektivní. Ostrost objektivní existuje nezávisle na našem zraku a našem vnímání.
Definice ostrosti neexistuje, běžně je definována neostrosti a to jako polostín lemující jádrový stín objektu.
Celkovou neostrost tvoří neostrost geometrická, vnitřní a materiálová.

• Neostrost geometrická – je dána velikostí ohniska, ohniskovou vzdáleností a vzdáleností objekt – film. Čím větší ohnisko, tím větší neostrost (řešením je menší ohnisko, tím menší neostrost – nebezpečím je tepelná zátěž ohniska a následné přehřátí)
  Čím menší OK, tím je neostrost větší.
  Čím větší vzdálenost mezi objektem a filmem, tím je neostrost větší
• Pohybová neostrost – vzniká pohybem pacienta, rentgenky, kazety nebo filmu během expozice. Někdy vyvolána záměrně při tomografii, buď pohyb film - rentgenka.
  Částečně lze ovlivnit např. když pacient pohyb vůlí ovlivnitelný přeruší – zadrží dech. Nejde to ovlivnit u srdeční činnost, nebo když je pacient v bezvědomí, vážně nemocný, pod vlivem alkoholu či drog.
• Materiálová neostrost – je dána zesilovacími foliemi a tím jsou snímky neostřejší.
  U bezfoliových filmů, dochází k zanedbatelné neostrosti, ale nevýhodou je zvýšení expozice a tím dávky

Subjektivní neostrost – je dána hodnotou laboranta a lékaře

Kontrast - je rozdíl ve stupni zčernání mezi dvěma sousedními místy rentgenového obrazu, tzv. kontrast detailu
- tozdíl mezi nejsvětlejším a nejtmavším místem rentgenového snímku – celkový kontrast

Objektivní kontrast je ovlivňován těmito faktory:

• 1) Složení objektu (absorpční poměr objektu) – objekt je složen z částí, které absorbují záření X vnitřní kontrast – pokud má objekt různou strukturu za objektem vzniká „kontrast záření“. Tam kam dopadne více záření je místo černější, a tam kam dopadne méně záření je světlejší.
• 2) Tloušťka objektu – čím je tloušťka objektu větší, tím je kontrast menší. Vzniká více sekundárního záření. Řešením je komprese objektu.
• 3) Kvalita primárního záření – čím je kontrast větší, tím je záření měkčí. Použijeme méně kV. Čím vyšší kV, tím se zmenší rozdíl v absorpci mezi objekty o velké a malé hustotě.
• 4) Množství a kvalita sekundárního záření - čím tvrdší primární záření, tím tvrdší i sekundární záření. Aby nevzniklo sekundární záření musí se vyclonit svazek užitečného záření, nepoužívat kV, komprimovat snímkovanou část. Čím je ho více, tím menší kontrast.
• 5) Použití filmu a zpracování – fotografický kontrast, každý výrobce dodává film i chemikálie – vývojky, praní, ustalovač

Charakteristická křivka filmového materiálu - jaké expozice bychom měli na daný film použít.
Orientace je dána:

• - kilovoltáží kV – napětí se nastavuje na rentgence, je kvalitativní, určuje vlnovou délku, která se bude vyskytovat. Čím větší napětí, tím kratší vlnová délka
• - miliampér sekunda mAs – kvantitativní, určuje množství emitovaného záření
• - denzitou – zčernání snímku, D= mAs x kV3-5

dvojnásobné zvýšení mAs je potřeba snížit kV o 10.
dvojnásobné snížení mAs je potřeba zvýšit kV o 10.

subjektivní kontrast (fyziologický) – v jaké míře objektivně poznáme existující kontrast, závisí na mnoha faktorech. Je to okamžitý stav zraku, osvětlení, rozhraní světlé a tmavé.

Šum je rušivý signál a nelze určit, kdy se objeví. Projeví se snížením rozlišovací schopnosti jemných anatomických struktur.

zpracovala / upravila Eliška Schmiedová, 2004