Indikace a kontraindikace - indikace k vyšetření CT jsou široké a zahrnují prakticky všechny oblasti těla a všechny skupiny diagnóz. Nejčastějšími indikacemi jsou vyloučení nebo potvrzení přítomnosti ložiskových lézí (tumorů) a stážování tumorů (zařazení do klasifikace TNM).
K akutnímu CT vyšetření jsou indikována zejména traumata lebky a páteře, cévní a mozkové příhody (především vyloučení nebo potvrzení krvácení), poranění břicha a hrudníku. CT je v porovnání s MR rychlejší, lze provádět nativní vyšetření bez kontrastu a intervenční vyšetření jako např. punkce, drenáže, vypouštění abscesů, obstřiky páteřních kanálů. Jsme schopni rozlišit druh tekutiny.
Absolutní kontraindikace nejsou žádné, relativní kontraindikací je těhotenství.
Můžeme provádět i bronchoskopické vyšetření – virtuální bronchoskopii a kolonoskopii.
CNS – se nejčastěji indikuje, ale první volbou je MR, používá se u cerebrálních traumat, cévní příhody
Páteř – hodnocení skeletu
Hrudník – intersticiální postižení plicního parenchymu a procesy, vzácné stavy – nativně + kontrast, premedikace+ lačnost
Patologické změny mediastina – expanzivní pseudotumory, cysty, tumorózní postižení lymfatických uzlin – bronchogenní tumor, cévní změny mediastina
Kontrastní látku aplikuje lékař za přítomnosti anesteziologa.
Kontrastní látky dělíme:
a) isodenzní (především voda)
b) hypodenzní – negativní (tukové kontrastní látky)
c) hyperdenzní – pozitivní (jodové či baryové)
d) plyn – vzduch
Výhodou isodenzních látek je dobrá tolerance nemocným, může se použít i při podezření na krvácení do dutiny břišní či trávicí trubice (denzity vody nepřekryje denzitu krve) a nízká cena. Bohužel izodenzní kontrastní látka (trávicí šťáva, střevní sekrece) je často přítomná u ilea, proto je nutné podávat nálev per rectum.
Tukové roztoky používané při perorálním podání mají denzitu okolo –100Hu, používají se experimentálně.
Pozitivní kontrastní látky jsou při CT vyšetření používané nejčastěji. Jsou jodové (10ml Telebrixu 300 v 1litru vody, Telebrix gastro) či baryové (Micropague CT, Guebert)
Baryové kontrastní látky jsou stabilní, v trávicí trubici se nezahušťují a jejich použití snižuje pravděpodobnost vzniku artefaktů. Artefakty vznikají na rozhraní KL a vzduchem v trávicí trubici.
Plyn (kysličník uhličitý, vzduch) můžeme použít jako negativní kontrastní látku především při vyšetření tlustého střeva (insuflace per rectum) či při vyšetření žaludky (CO2 granulát). Insuflace vzduchu při kolonoskopii.
Perorální podání
Při vyšetření břicha se podá pacientovi (dostaví se lačný, 6 hodin před vyšetřením) frakcionovaně vypije 800-1500ml. Po každém doušku má počítat do pěti, laborant kontroluje jestli pije pravidelně. Vyšetření se provádí do 10-15 minut po dopití posledního doušku.
Při necíleném CT vyšetření pánve nemocný vypije frakcionovaně 1000-2000ml kontrastní látky. Vyšetření je nutno provádět za 20-30 min po vypití posledního doušku.
Při cíleném CT vyšetření jater a pankreatu nemocný vypije co nejrychleji 5-10 minut před vstupem do kabinky 500-800ml KL. Dalších 300-800ml KL vypije těsně najednou před uložením na vyšetřovací stůl.
Intravaskulární podání kontrastní látky
Kontrastní látku můžeme podávat ručně nebo pomocí automatického injektoru. Podává se běžně 1 ml na kilogram váhy pacienta. U konvenčních přístrojů se podává 150-180ml, při spirálním CT 100-130ml 60% kontrastní látky.
Hlava a krk – po nativním vyšetření postačí jednorázové manuální podání KL
Hrudník – pro odlišení struktur mediastina a plicního hilu
Játra – následuje po nativním vyšetření
Ledviny – při pátrání po litiáze je nutné nativní vyšetření. Poté se podá KL
Speciální kontrastní látky
Lipiodol – kontrastní látku je možné aplikovat intraarteriálně v množství 2-10ml.Zavedeným katétrem Seldingerovou metodou.
Vyšetření má význam pro diagnostiku ložiskových jaterních procesů u pacientů s cirhózou.
Kontraindikace: alergie na jód, porucha renální funkce, hyperthyreotoxikóza.
Příprava pacienta:
Nemocný před vyšetřením lační 4 hodiny, při akutním vyšetření je pacient před podáním kontrastní látky nemocný zpravidla zaveden nazogastrickou sondou. Premedikace – antihistaminikem Dithiaden 2tbl., či i.v. nebo i.m. U alergiků se podá Prednizon 3x po 6 hodinách před očekávaným vyšetřením večer a ráno, případně podáním 200-300mg Hydrokortizonu i.v. 1 hodinu a bezprostředně před vyšetřením
Komplikace: dušnost, šokový stav, křeče, kopřivka
Časové podání k.l.
Cirkulační čas – je doba za jakou je dopravena krev kardiovaskulárním systémem z jednoho bodu do druhého. Je to doba od aplikace po dostatečnou náplň cév.
Existují dvě metodiky dynamického vyšetření:
Bolus timing – podá se 10ml KL i.v., sleduje se zvýšení denzity v aortálním oblouku, v okamžiku optimálního náplně se změří čas a použije se jako zpoždění
Bolus tracking – najede se na vyšetřovací úroveň – podá se tlakovou stříkačkou Kl, nastavíme denzitu, které má krev dosáhnout a poté spustíme vyšetření
Odhadem – nastavíme předpokládané zpoždění –20s
CTA – je to metoda vyšetření kardiovaskulárního systému, využívající spirální CT používají se flexily, pokud nelze napíchnout, může se podat cubitálkou, pomocí tlakového injektoru. Flow – zpoždění, podáme objem , který se vypočítá jako násobek průtoku a doby vyšetření. Objem se obvykle pohybuje okolo 100ml. při vyšším riziku nežádoucích účinků se podá neionická kontrastní látka.
Vyšetření kraniokaudálním – vyšetření rukou, končetin nebo kaudokraniálním – vyšetření mozku směrem.
Příprava: periferní žíla zajištěná flexilou, během vyšetření musí vydržet nedýchat
zpracovala / upravila Eliška Schmiedová, 2006