Lebka (cranium) se dělí na část mozkovou a část obličejovou. V radiodiagnostice je potřeba brát v úvahu toto dělení hlavně z toho důvodu, že kosti obličejové lebky absorbují mnohem méně RTG záření než kosti mozkové lebky; tento rozdíl absorpce se kompenzuje variací známých projekcí na lebku a odlišnými expozičními hodnotami.
Pro snadnější orientaci a komunikaci radiodiagnostických pracovníků a lékařů se užívá k popisu způsobů a provedení projekcí některých viditelných či hmatatelných bodů a pomocných čar, které tyto body protínají a spojují. Jedná se o:
Mediosagitální čára, nejpoužívanější z linií, rozděluje lebku na dvě symetrické poloviny. Probíhá vertikálně ve směru šípového švu.
Při snímkování pacienta v PA projekci (doléhajícího nosem a bradou na stole) se pro snadnou orientaci užívá k popisu čára meatoorbitální. Tato čára probíhá zevním očním koutkem a středem zevního zvukovodu.
Frankfurtská horizontála, antropologická základní čára, spojuje dolní okraj očnice s horním okrajem zevního zvukovodu.
Camperova linie má srovnatelný průběh jako frankfurtská horizontála; spojuje zevní zvukovod s dolním okrajem nosním.
Pacient si musí odložit předměty z oblasti hlavy, které by se mohly na snímku objevit jako nežádaný artefakt. Jedná se o sejmutí šperků: kovových spon z vlasů, sejmutí náušnic, náhrdelníků apod.; vyjmutí vyndavacího umělého chrupu z úst; rozpínáme košile u krku kvůli knoflíkům.
Při snímkování lebky se používá sekundární clony s výjimkou speciálních projekcí s úzkým paprskem (minimální vznik sekundárního záření). Dokonalé vyclonění je nutné. Vhodné jsou ostře kreslící folie; užívá se i vysoce zesilujících folií – pokud nemůžeme u pacienta vyloučit pohyb při snímkování – minimalizovat pohybovou neostrost. Vhodné pro lepší fixaci či polohy hlavy je použít klínků.
Lebka se snímkuje ve čtyřech základních projekcích. V projekci zadopřední (PA – posteroanteriorní směr), bočné, předozadní (AP – anteroposteriorní směr) a axiální.
Snímkuje se na snímkovacím stole s použitím Buckyho clony na kazetu 24x30 (univerzální nebo speciální folie). K lepší poloze hlavy lze použít klínek pod hlavu (zejména u silnějších pacientů, kteří nepoloží hlavu do potřebné polohy).
Pacient leží na břiše uprostřed stolu (nutno zkontrolovat) – mediosagitální čára je rovnoběžná se střední rýhou stolu. Hlavu má položenu na čele a špičce nosu (nepříliš zmačknout nos) – frankfurtská horizontála je kolmá ke stolu. Ruce položeny volně podél těla na stole.
Centrální paprsek (CP) míří kolmo na kořen nosu a do středu kazety; možno vyhmatat zevní týlní hrbol, mířící do středu kazety a leží na linii frankfurtské horizontály.
Příprava pacienta je standardní (viz výše). Před položením pacienta tváří na stůl dodržuje hygienické nároky a místo setřeme nedráždivým přípravkem a buničinou.
Stranová písmenka pokládáme zrcadlově.
Expozice, kterou jsem používala, byla obvykle 66kV / 64mAs.Snímkuje se obdobně jako u zadopřední projekce, jen kazeta 24x30 je uložena na šířku.
Pacient leží na břiše, hlavu otočí a položí na ucho (nejlépe čelem k laborantovi); mediosagitální rovina je souběžná s rovinou stolu. Pacient se vzepře rukou nevyšetřované strany a položí ji na okraj stolu, tím se fixuje rovina. Bradu lehce přitáhne k rameni. Pokud pacient neudrží hlavu v této pozici, fixujeme mu bradu klínem.
CP míří těsně nad a před zevní zvukovod, kolmo do středu kazety.
Nejčastější chyba se dělá, když není vyhlídána týlní část lebky, která je pak na filmu „uřízlá“ – hlava se musí uhlídat ve střední rýze snímkovacího stolu. Další chyba vzniká, když se neudrží mediosag. rovina rovnoběžně s rovinou stolu; mandibula je rozprojekovaná, jakož i ostatní části lebky. Lebka se proto musí uložit přesně v bočné poloze!
Stranová písmenka se pokládají čitelně k mandibule.
Expozice, kterou jsem používala, byla obvykle 66kV / 64mAs.Snímkovací podmínky stejné jako u PA projekce. Frankfurtská horizontála kolmá na stůl, mediosagitální rovina ve stejné rovině jako střední rýha stolu, rovnoběžně s ní. Bradu pacient přitáhne k tělu.
CP míří na kořen nosu.
Této polohy volíme u polytraumat (fixace polohy nutná) nebo u malých dětí, které jsou tak klidnější.
Než pacienta položíme na záda, vsuneme mu pod záda či ramena klín, který končí nad rameny. Pacient maximálně zakloní hlavu – frankfurtská horizontála je rovnoběžná s rovinou stolu.
CP míří na oblast štítné chrupavky.
Touto projekcí se zobrazí báze lební; snímkuje se u úrazů spodiny lebeční. Dá se dobře provádět pouze u pacientů s delším krkem.
Stranová písmenka se pokládají zrcadlově.
Běžně se snímkuje lebka v PA (či AP) a bočné projekci; v případě potřeby se přidělává ještě třetí projekce. Kromě těchto základních projekcí existuje řada cílených speciálních projekcí. Uvedu zde projekce s nimiž jsem se setkala v praxi.
Mezi cílené projekce patří snímkování: vedlejších dutin nosních (VDN), projekce na turecké sedlo, projekce na spánkovou kost dle Stenverse a Schüllera, projekce na orbitu, OPG.