Crohnova choroba - Morbus Crohn Ileitis terminalis

Crohnova choroba je chronický nespecifický zánět postihující různé úseky trávící trubice. Může se šířit od ústního otvoru k řitnímu včetně přilehlých mízních uzlin. Zanícená místa se hojí jizvami, které zužují trávicí trubici. Příčina není zcela jasná, je zde pravděpodobný podíl imunitních mechanismů a zřetelnou roli zde hraje také genetická složka ( u 10-25% nemocných ) . Z dalších faktorů zevního prostředí působících na rozvoj Crohnovy nemoci se obviňuje nedostatek vlákniny, nadbytek rafinovaného cukru, a kouření. Výskyt je zejména v průmyslově vyspělých zemích severní polokoule a v posledních letech ho nepochybně přibývá. Prevalence je asi 15:100 000.

Nejčastěji je postiženo terminální ileum a přilehlé coekum ( přes 50% případů ) . Dále může být postiženo samotné tlusté střevo (15%). Orální část trávicí trubice bývá poškozena vzácně ( asi 5% ) . Střevní stěna je zesílená a tuhá. Typickým projevem je aftózní vřed, který připomíná kokardu ( bělavý střed, zarudlý lem ) . Prosáklá, zarudlá sliznice je poškozena hlubokými fissurami, takže má vzhled hrubých dlažebních kostek. Píštěle a abcesy jsou pro Crohnovu nemoc příznačné. Vyskytují se nejčastěji v perianální oblasti. Dále mohou být píštěle :

Enteroenterální – z jedné kličky do druhé, nejméně problematická, zkracuje střevní pasáž, pacient musí jíst často vysoce hodnotnou potravu, jinak by ubýval na váze.
Enterovaginální – klička se dostane do Douglesova prostoru a pochvou odchází stolice, nebezpečí vzestupné infekce, chirurgická léčba.
Enteroversikální – klička se vsune do prostoru za močový měchýř,komunikace tenkého střeva a m. měchýře, s močí odchází stolice, nebezpečí vzestupné infekce až postižení ledvin, chirurgická léčba.
Enterokutanní – píštěl mezi střevní kličkou a kůží, na kůži se udělá několik otvorů jimiž odchází stolice ( nejčastěji v perianální oblasti ), nasazuje se intenzivní konzervativní léčba, úplné vyloučení per. os., pac musí mít plnohodnotnou stravu parenterální, další léčba je chirurgická.
Perforace do dutiny břišní : difúzní peritonitida, do 4 - 6 hod. závažný stav, v podbřišnici se hromadí toxické látky – sepse, chirurgická léčba.
KLINICKÝ OBRAZ
Onemocnění postihuje většinou osoby mladší, tedy nejčastěji mezi 20.-30. rokem. Klinický průběh může být pestrý. 1. Akutní začátek napodobuje akutní apendicitidu, postihuje terminální ileum. Většina spočátku akutně nemocných se vyhojí. Asi 10-20% nemocných přejde do chronického stádia. 2. Většinou onemocnění probíhá chronicky. Příznačný je vleklý průjem většinou bez krve. Bolesti v podbřišku či v pravém dolním kvadrantu břicha, hubnutí, únava, nechutenství, subfebrilie až febrilie. Bolesti jsou až kolikovité, rozvíjí
se obraz subileózního stavu ( vzedmutí břicha, zástava plynů a stolice ) . Dále se vyskytují mimostřevní příznaky jako anémie, artritida, stomatitida, uveitida a ekzemy.

SOUHRNNÉ PŘÍZNAKY
ˇ Úporný průjem
ˇ Bolest břicha
ˇ Horečka
ˇ Vřídky v ústech či konečníku
ˇ Poruchy vstřebávání a následná podvýživa
ˇ Steatorea (výskyt tuku ve stolici)
ˇ Ztráta energie, chuti k jídlu a tělesné hmotnosti
ˇ Krev ve stolici
ˇ Chudokrevnost (anémie) ze ztrát železa při krvácení
ˇ Postižení kloubů, kůže a očí

PŘÍČINY
Není plně objasněná. Existují teorie, že prodělané potravní alergie zvyšují pravděpodobnost jejího rozvinutí.
Podle výzkumů hraje roli i poškození volnými radikály a nedostatek vitamínů C a E. Za příčinu byla považována i řada mikroorganismů včetně plísní, bakterií, virů.

PRŮBĚH
Je chronický, období aktivity střídají stádia klidu. Za známky aktivity choroby pokládáme frekventní průjmové stolice, teploty, hubnutí, mimostřevní příznaky, zřetelně nenormální laboratorní nálezy ( FW, anémie, hypalbuminémie ) a nutnost podávat vyšší dávky léků ( kortikoidů ).

Komplikace
Mezi nejčastější komplikace patří
1. střevní obstrukce, subileus až ileus
2. píštěle do sousedních orgánů, nejčastěji to jsou píštěle perianální
3. polyatralgie
4. iritida, uveitida
5. erythema nodosum
6. cholelithiasis ( až ve 30% )
7. amyloidóza ledvin
LABORATORNÍ A POMOCNÁ VYŠETŘENÍ
Sekundární anémie a sideropénie jsou časté, je urychlená sedimentace červených krvinek. Může být hypokalémie a hypalbuminémie. Pro diagnózu je důležitý rtg tenkého střeva ( enteroklýza ), někdy terminální ileum lépe zobrazí irigoskopie, která umožní posoudit i stav tlustého střeva. Rozhodující je však kolonoskopie společně se střevní biopsií.

KLASICKÁ LÉČBA
Symptomatická léčba, např. léky proti průjmům
Vitamíny na anémii
V těžších případech kortikosteroidy a jiné léky potlačující obranyschopnost organismu
Chirurgická léčba různého rozsahu